Moje postižení není vidět

Může být postižením, když nemáte rodiče?
Může být postižením, když nemáte rodinu?
Ale jak vůbec nemít rodiče?
Ty má každý!

Ale ne všichni rodiče se jako rodiče chovají a ne každý má v důsledku toho štěstí vyrůstat ve funkční rodině. Proto jsou klienti Projektu Šance často zanedbaní, ale nejde ani tak o zanedbání vnější, které lidem může vadit. To lze napravit rychle. Co potřebuje trpělivost, je v téměř dospělém věku pracovat s postižením, které má původ v dětství... Z takových mladých lidí se lehko stávají komerčně sexuálně zneužívané oběti obchodování s lidmi. Často slyšíme argument: „Ale práci si dnes může najít každý.“ To se lehce řekne, když vám z mládí nechybí sociální, pracovní a společenské návyky…

Pod vyjádření Marty Kubišové, jedné z patronek Domu Šance, se lze jen podepsat: Připadá mi bohužel normální, že existují mladí lidé, kteří se z různých důvodů ocitnou na periferii lidské společnosti. Připadá mi ovšem stejně normální, že se někdo snaží těmto lidem pomoci. Kéž bychom byli občas citlivější k problémům našeho okolí.

Pomáháme DĚTEM ULICE postavit se na vlastní nohy.

Patronky Domu Šance

“Připadá mi bohužel normální, že existují mladí lidé, kteří se z různých důvodů ocitnou na periferii lidské společnosti. Připadá mi ovšem stejně normální, že se někdo snaží těmto lidem pomoci. Kéž bychom byli občas citlivější k problémům našeho okolí.”

“Protože o tuto skupinu se nikdo nestará, je pořád mimo zájem celé veřejnosti. V péči o postižené a handicapované děti jsme pokročili, ale myslím, že je na čase se podívat i do těchto odlehlých míst.”

“Byla jsem požádána zástupci občanského sdružení PROJEKT ŠANCE, abych se stala patronkou Domu ŠANCE. Když jsem vše prostudovala a zjistila, o co se přesně jedná a co dělají, okamžitě jsem se rozhodla projekt podpořit. Považuji to za velmi potřebné a záslužné, protože „děti na ulici“ jsou skupinou, která nikoho moc nezajímá a která potřebuje pomoct.”